Zhruba v polovině března 2023 schválil Evropský parlament novou směrnici, jejímž cílem je sníženi energetické náročnosti budov, a tím i skleníkových plynů. To ve výsledku znamená, že budou mít majitelé většiny nemovitostí povinnost je zateplit tak, aby splňovaly normu. Experti se přitom shodují, že i když je vhodné využívání energií zefektivnit, jsou navrhovaná opatření nereálná. A to nejen, co se týče termínu, ale také finančních možností mnoha domácností. Zatím se nicméně jedná o pouhý návrh, jehož výslednou podobu mohou ještě upravit jednotlivé země EU. Kupříkladu v ČR naráží rozhodnutí na odpor i u Ministerstva průmyslu a obchodu.
EU chce snížit emise a spotřebu energie
Aktuálně nikdo pořádně neví, jak budou opatření vypadat v praxi, neboť o nich nejdříve musí jednat členské země Evropské unie se samotným parlamentem EU. Ten má přitom několik bodů, kterých by chtěl dosáhnout, a sice výrazně snížit emise skleníkových plynů a spotřebu energie do roku 2030, a úplnou klimatickou neutralitu do roku 2050, což znamená:
- všechny NOVĚ stavěné budovy by měly mít od roku 2028 nulové emise (pro budovy vlastněné úřady, potažmo orgány veřejné moci, to platí rovněž, ale už od roku 2026)
- všechny NOVÉ budovy by měly mít od téhož roku solární technologie, pakliže to bude technicky vhodné a možné a ekonomicky dávat smysl (u rozsáhlých renovací je lhůta posunuta na rok 2032)
Nové bydlení se tak pravděpodobně za několik let prodraží, ale zatím to není jisté – alespoň část nákladů by totiž mohl pokrýt stát nějakou formou dotací, případně poskytnout zvýhodněné půjčky (to je ale zatím pouze úvaha některých expertů). Mnohem větší dopady má však návrh Evropského parlamentu na současné nemovitosti, které musí:
- obytné budovy by měly do roku 2030 dosáhnout minimálně energetické třídy E, a o tři roky později, tedy v roce 2033, pak mají splňovat alespoň třídu D
- nebytové a veřejné budovy mají lhůty dřívější, takže musí dosáhnout energetické třídy E do roku 2027, a „déčka“ pak nejpozději o tři roky později
Zatím ale není jasné, na jaké budovy se budou požadavky vztahovat. Někteří odborníci z něj například navrhují vyjmout rodinné domy, které ačkoliv jsou mnohdy staré a rekonstrukci vyžadují, není z finančního hlediska jejich majitelů možná. Kupříkladu senioři si zkrátka nemohou dovolit investovat ani vyšší stovky tisíc korun, případně miliony (třeba u velkých budov, u nichž by muselo dojít i k výměně střechy); což ostatně platí obecně pro lidi s nižšími příjmy. Výjimky však možná mohou mít i některé bytové domy. Ačkoliv se na jejich rekonstrukci bude skládat vícero lidí, může se jednat o velmi drahou záležitost.
U některých budov budou výjimky téměř jisté
Ačkoliv není výsledná podoba návrhu jasná, už teď počítá s tím, že nebude žádat snížení energetické náročnosti třeba u kostelů, budov se zvláštní architektonickou nebo historickou hodnotou, technických staveb, veřejného sociálního bydlení apod., stejně jako u budov, které nejsou využívány po celý rok, eventuálně nemají užitnou plochu přesahující 50 metrů čtverečních. O dalších výjimkách by měly potom jednat jednotlivé členské státy, které by měly také navrhnout, jak úsporná opatření aplikovat. Třeba v ČR má jednání na toto téma probíhat někdy koncem roku 2023, takže zatím není vůbec jasné, jak bude ve výsledku vypadat.
Důvody zavádění přísných úsporných opatření
V důsledku „zelené politiky“ chce EU udělat další razantní krok, neboť podle jejích představitelů spotřebují všechny budovy v Evropské unii zhruba 40 % energie, přičemž produkují 36 % emisí skleníkových plynů. Stát by měl následně poskytovat obyvatelům poradenství, jaká úsporná opatření bude třeba zavést a kolik peněz je to bude stát, stejně jako jak vysokou dotaci mohou od státu získat. Řada expertů se domnívá, že budou nezbytné i zvýhodněné úvěry, a zároveň se obávají, že není v jednotlivých zemích dostatek kvalifikované pracovní síly, která by do 10 let provedla rekonstrukci u takového množství budov.