Každý byt, dům, pozemek, chata aj. někomu patří – jednomu člověku či celé skupině, firmě, družstvu, manželům, fondům, státu... Vlastnictví nemovitosti má mnoho podob, přičemž některé jsou známé více a jiné méně. Ke každému typu se přitom váží jisté výhody, jichž můžete coby majitel/é využívat, ale zároveň i nevýhody, které je dobré znát dříve, než se „pustíte do nějaké akce“. V České republice se nejčastěji setkáte s osobním a družstevním vlastnictvím, výjimkou však není ani společné jmění manželů.
Osobní: nemovitost má jednoho majitele
Tento typ je známý také jako výlučné či přímé vlastnictví a znamená, že nemovitost patří pouze jedné jediné osobě, případně firmě, která je způsobilá k ní držet vlastnická práva. Jde o de facto nejběžnější formu s možností jednoduché transakce: třeba když se rozhodnete byt, dům či jiný objekt prodat, nemusíte žádat o svolení žádnou další stranu, stačí váš souhlas. Stinnou stránkou pak může být převod vlastnictví nemovitosti na někoho jiného v případě, že se stanete nesvéprávným. Není-li totiž sepsána závěť či jiná listina, dojde k rozdělení majetku v dědickém řízení.
Společné jmění manželů: nemovitost vlastní sezdaní
Jedná se o jistou formu spoluvlastnictví, která je u nás rovněž hojně zastoupena a může vzniknout pouze a jedině mezi manželi. Na rozdíl od „obecných pravidel“ má tento druh vlastní právní úpravu, která mj. zajišťuje, že si jdou oba partneři rovni. Z toho plyne výhoda, že nelze nemovitost prodat či zastavit bez vědomého souhlasu druhého a „obejít“ ho tak. V případě úmrtí jednoho z manželů se pak stává 100% majitelem pozůstalý, není-li sepsána závěť. Za nevýhody lze potom považovat nutnost majetkového vyrovnání v případě rozvodu, které obvykle končí prodejem nemovitosti (nemůže-li jeden druhého vyplatit).
Podílové: vlastnická práva mají 2 a více osob
Hned na okraj zmiňme, že se nejedná o nejvhodnější způsob, zejména pro spolumajitele s malým podílem, neboť ti nemohou účinně prosazovat své názory, ani se bránit rozhodnutí většinových vlastníků. Tato forma se využívá v případě, že si objekt nemůže dovolit jedna osoba, a „složí se“ na něj proto s nejméně jednou další. Výhodou je, že lze i jako menšinový spolumajitel profitovat z hospodaření budovy / pozemku jakožto celku. Stále však převažují nevýhody, a to že nesou všichni vlastníci nemovitosti stejnou odpovědnost bez ohledu na podíl, a i kdybyste byli majiteli 99 %, nemůžete ji bez souhlasu dalších zastavit ani prodat.
Družstevní: když máte podíl v bytovém družstvu
Zatímco ve výše zmíněných případech vlastníte nemovitou věc (byt, dům, pozemek, chatu atd.), při koupi družstevního bytu si fakticky nekupujete nemovitost, ale vlastnické právo movité nehmotné věci; tedy podíl v družstvu. A právě to je faktickým majitelem celé budovy, ačkoliv může udělit souhlas, že převede některý ze svých bytů do OV (třeba když žádáte o hypotéku; není to však jeho povinnost). Zdali má smysl družstevní byt kupovat je na zvážení, váže se k němu řada výhod i nevýhod – tou hlavní zůstává, že jste pouze nájemníkem a nikoliv majitelem.
Zánik vlastnictví: existují dva způsoby
Dojít k němu může dvěma způsoby, a sice relativně a absolutně, přičemž v praxi jednoznačně převládá první z nich. Jedná se o případ, kdy vlastnické právo zanikne typicky na základě smlouvy o převodu nemovitosti na někoho jiného, třeba kupujícího či rodinného příslušníka, a na druhé straně vznikne někomu jinému (nemovitost má tak stále nějakého majitele); dojít k němu však může i nedobrovolně (smrt, vyvlastnění, vydržení aj.). V případě zániku vlastnického práva absolutním způsobem nastává situace, kdy se ho majitel zřekne a nikdo jiný už jej nenabude (nemovitost tedy zůstane de facto bez majitele).